Považuji prohlášení ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka, že Česká republika považuje Tibet za neoddělitelnou součást Číny a nepodporuje jeho nezávislost, učiněné po setkání s čínským ministrem, za jednoznačný projev kontinuity zahraniční politiky ČR.
Žádná z předchozích vlád ČR nezpochybňovala celistvost Číny a nepodporovala samostatnost Tibetu. A jsem rád, že tuto pragmatickou a logickou pozici zaujal i současný ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. To však neznamená, že by naše politika vůči Číně měla přehlížet a vynechat debatu k otázce dodržování lidských práv.
Na druhou stranu je v zájmu ČR začít rozvíjet hospodářskou a ekonomickou spolupráci s Čínou a to jak z hlediska vývozu našich výrobků, tak z hlediska přímých investic Číny v ČR. Opomenout samozřejmě nejde spolupráci v oblasti cestovního ruchu. Tyto aktivity mohou být samozřejmě během na dlouhou trať, ale pro oživení naší ekonomiky a tvorbu nových pracovních míst je zmíněná politika vůči Číně klíčová. Takto postupuje drtivá většina zemí EU a USA. Je chyba, že aktivní ekonomickou spolupráci s Čínou aktivně ignorovaly předchozí pravicové vlády. To poškozovalo naši ekonomiku a vedlo pouze k tomu, že potenciál čínského trhu hojně využívají jiné země.
